Sekce klinické neuroimunologie a likvorologie
Historie
Historie neuroimunologie v České Republice
Neuroimunologie je relativně mladý obor, který se vyvíjí na pomezí neurologie a imunologie. Během posledních let, došlo k obrovskému rozmachu molekulární biologie, genetiky, biotechnologických postupů při přípravě nových léčiv apod. Neuroimunologie, která z těchto poznatků těží se stala jedním z nejvíce dynamických odvětví neurologie. Zabývá se vztahem mezi nervovým a imunitním systémem za fyziologických podmínek, ale i za patologických okolností. Zkoumá např. autoimunitní choroby, paraneoplastická onemocnění, podíl imunitních mechanizmů u degenerativních chorob a psychiatrických poruch, imunogenetické závislosti apod.
Teoretickým podkladem autoimunitních chorob jsou experimentální modely onemocnění, např. experimentální autoimunitní encefalomyelitida, neuritida, myasthenia gravis (MG) apod. (EAE, EAN. EAMG). Prvním jednoznačně definovaným autoimunitním onemocněním byla právě MG, u které byl rozpoznán acetylcholinový receptor jako autoantigen, který je cílem antigenní destrukce. U skupiny zánětlivých polyneuropatií byl objasněn mechanizmus antigenních mimikrů, na jehož podkladě dochází k projevům demyelinizace a axonální leze.
Složité imunopatogenní pochody, související s rozvojem roztroušené sklerózy (RS) jsou obsahem intenzivních výzkumů, při čemž dílčí poznatky vedly k zavedení velmi účinných imunomodulačních terapeutických postupů do praxe.
Neuroimunologie jako specializovaný podobor se v našich podmínkách vyvinula velmi brzy (na přelomu 80. a 90. let) a v současné době pokračuje její rozvoj velmi dynamicky. Tento obor těží z významné tradice likvorologie a klinických zkušeností zejména s RS a MG. Nelze opominout velké osobnosti naší likvorologie, např. prof. Vymazala, Hanzala, Tichého, na Slovensku pak prof. Orolína a Černáčka. Již před více než 20 lety prof. Jedlička, který vycházel ze svých bohatých klinických zkušeností poznal, že terapeutický úspěch u RS spočívá v dlouhodobém podávání imunosupresivní terapie. Dr. Vejvalka zavedl dispenzární péči u myasthenia gravis a spolu s Doc. Šmatem rozvinul techniku thymektomie. Na rozvoji neuroimunologie v ČR má obrovský podíl i prof. Kolář, prof. Fučíková a mnozí další.
Mladá generace neurologů využila těchto tradic k dalšímu rozvoji oboru. Od r. 1991 se konají vždy jednou za rok Neuroimunologické a likvorologické dny, které se vhodně doplňují Kurzy demyelinizace. Na těchto akcích přednášela celá řada předních světových odborníků, kromě toho bylo prezentováno mnoho vlastních zkušeností. V r. 1993 vznikla samostatná Společnost pro neuroimunologii a likvorologii, která v současné době pracuje jako Sekce Neurologické společnosti. Ještě před zavedením terapie interferony do léčebné praxe vznikla Centra pro diagnostiku a terapii roztroušené sklerózy, která v současné době sledují více než 50% všech pacientů. Na podzim r.1996 byla zavedena v ČR terapie Betaferonem. V současné době jsou k dispozici všechny dostupné preparáty, schválené k terapii RS. Hned od počátku byla na podkladě konsensu zdravotních pojišťoven a odborné společnosti stanovena jasná indikační kriteria pro zavedení terapie, takže v současné době je v ČR léčeno interferony a glatiramer acetátem více než 3000 pacientů. Snížení morbidity RS jednoznačně vyvažuje ekonomickou náročnost této léčby. Pokračuje tradice systematické péče o pacienty s MG.
Úspěšně se rozvíjí vědeckovýzkumná činnost, byla schválena účast v řadě grantů a lékových studií. Velkým stimulem pro rozvoj oboru je vydání první postgraduální učebnice Neuroimunologie. K posílení neuroimunologie na mezinárodním poli vede účast našich členů v mezinárodních společnostech (panely EFNS, ECTRIMS aj.)
Další rozvoj oboru bude nepochybně vyžadovat užší zapojení do vědeckovýzkumné činnosti s možností prezentovat dosažené výsledky na mezinárodním fóru. Bude třeba pokračovat v rozvoji specializovaných center s možností koncentrovat lidský i přístrojový potenciál. Doufejme, že tuto filosofii budou akceptovat i zástupci zdravotnické správy i zdravotnických pojišťoven a konečně připustí, že alokace finančních prostředků do léků ovlivňujících průběh onemocnění se vyplatí zejména v počátečních fázích RS, které je onemocněním bez možnosti jakékoliv prevence. Likvorologii, jako jeden ze základních pilířů neuroimunologie je třeba nepochybně rozvíjet v rámci neurologie. Přejme si, aby restrikce finančních zdrojů nevedla ke zpomalení slibné perspektivy neuroimunologie.
Velkým uznáním pro dosavadní aktivity je přidělení pořádání kongresu ECTRIMS do Prahy v r. 2007, což umožní aktivní i pasivní účast mnoha mladším i začínajícím neurologům.
Autoři:
Piťha Jiří; Neurologická klinika FNKV a 3. LF UK
Havrdová Eva; Neurologická klinika VFN a 1. LF UK Praha
